Šach mat, šachmat nebo jen mat je zakončení šachové partie, kdy má hráč šach – ohroženou figuru krále, ze kterého není úniku. Protihráč, který dává mat, partii vyhrává. Označení pochází z perského šáh máta, „král zemřel“.
Matem rozumíme takové ohrožení soupeřova krále, které nelze odvrátit žádným podle pravidel přípustným tahem. V případě, že byl matící tah přípustný, partie ihned končí a hráč, který dal soupeřovu králi mat, automaticky vyhrává. Pokud hráč nemůže táhnout žádnou figurou, ale nemá přímo ohroženého krále (šach), jedná se o pat a partie končí remízou.
V zápisu partie podle šachové notace se mat značí tak, že se za poslední tah napíše znak „#“ nebo slovo „mat“. Dříve se používal pro mat také znak „++“, který se kdysi používal pro ohrožení dámy (garde), ale nyní se používá pro dvojšach.[1]
Jiným zakončením šachové partie je remíza (jež může nastat například patem, dohodou, trojnásobným opakováním tahů a dalšími způsoby) či vzdání se jednoho ze soupeřů. Na závodní úrovni malokterá partie dospěje až do matu. Strana stojící podstatně hůře obvykle uzná, že výsledek partie již nemůže zvrátit, a vzdá se.
Mat lze dát během všech tří fází partie, tedy v průběhu zahájení, střední hry nebo až v koncovce, kdy na šachovnici zbývá několik posledních figur. Nejrychlejší mat lze teoreticky dát již ve druhém tahu s tím, že všechny figury jsou stále na šachovnici (tzv. mat bláznů neboli dětský mat).